Pamatujete jak jsme jako malí psali dopis Ježíškovi? Ty obrázky s panenkami a kočárky… pak seznam co „nutně“ potřebujeme aby jsme byly nejkrásnější z celé třídy. Každá z nás nosí svůj tajný seznam přání ve své hlavě dodnes. Co to letos „hodit na papír“? Ušetříme svým blízkým starosti a dostaneme opravdu to po čem naše srdce touží. I když malé překvapení je stejně úžasné!
MŮJ VÁNOČNÍ SEZNAM PŘÁNÍ
Ten nápad je vlastně od našich dětí, holky měly dopis už napsaný a ptaly se jestli budeme psát Ježíškovi i my rodiče. A tak jsem si řekla, proč ne! Je možná čas to letos zkusit jinak! Co bych si přála? Docela obyčejné věci, které nějak v tom běžném shonu nemám čas vybrat a taky něco pro radost, aspoň maličkou. Všichni se na ten magický večer těšíme ať jsme jej zažili devětkrát nebo to bude letos už počtyřicáté. Tak si letos přípravy užijme bez traumat a stresu.
odpadkový koš do kuchyně (líbil by se mi ten bezdotykový)
mlsně pokukuji po taštičce s červenou rtěnkou od Estée Lauder
A proč zrovna kozu nebo kanystr na vodu? Myslím, že je někdy moc užitečné se zastavit a opravdu si vážit toho co máme. Těch věcí, které bereme jako samozřejmé a ono to tak úplně není. Jen jsme měli to štěstí, že jsme se narodily v zemi kde se žije líp. Pokud si vyberete některý z těchto dárků, tak budete vědět kam Váš dar doputoval a spoustu dalších informací. Člověk v tísni si svých dárců opravdu váží a pravidelně je informuje o tom jak bylo s Vaším darem naloženo. Je na Vás kde si vyberete, že chcete pomáhat – u nás v ČR nebo v zahraničí. Tak co, bude koza hitem letošních Vánoc?
NAPÍŠETE LETOS DOPIS PRO JEŽÍŠKA?
Jmenuji se Eva, pracuji jako kosmetička v jednom brněnském salonu. Dělá mi radost, dělat ženy krásnější a sebevědomější. Mám ráda ten prchavý okamžik, kdy si s potěšením prohlíží svůj odraz v zrcadle.
Dneska jsem u Florentýny četla a nedá mi to….. možná food blogy nečtete, ale to jsou tak krásně a přehledně zpracované svačinky, že by bylo škoda aby Vám unikly! Pokaždé jiná svačina nejen do školy, do práce nebo na výlety!
Dokonalé zpracování, které se jistě bude úžasně vyjímat na každé ledničce! Za pozornost stojí i knížka plná inspirací na snídaně a svačinky. Mám ji také, ale jak nějakou knížku dám do knihovničky, tak na ni zapomínám. Takže milá Florentýno děkuji! Toto nechám vytisknout a chci věřit tomu, že se mi žádné svačinky už nebudou vracet domů! Krásný konec léta!
Jaká je Vaše nejoblíbenější svačina? A nejpodivnější svačina vašich školních let?
Ivančická svačinka podle Marie: Kamarádka Maruška ze střední školy nosívala 2 krajíce chleba silněji namazané máslem a mezi nimi kostky cukru. Měla to moc ráda, že to máslo ten cukr částečně rozpustilo a byla to prý dobrota. Já neměla odvahu ochutnat. Byla jsem zbabělá….
Nikdy předtím jsem to nezažila, děsit se vlastních narozenin! Zvláštní, jako děti se vždycky těšíme, nedočkavě počítáme kolikrát se ještě musíme vyspinkat než přijde ten toužebně očekávaný den! Čím jsem byla větší tím mi to bylo víc jedno, takovou 30-cítku jsem přežila bez zvláštního povšimnutí. Ačkoliv vím, že u celé řady mých kamarádek to byly ty zlomové narozeniny. Od ledna jsem se utěšovala, že ještě skoro půl roku….. ale čas prostě plyne a přišel ten den….
40. narozeniny
…k mé veliké úlevě se mi vstávalo stejně jako včera – ospale s pocitem, že bych si ještě na chviličku „dotáhla pupíka“ (jak říkávala chvilce v posteli navíc moje prababička). Ranní káva chutnala stejně, děti jsem musela po-postrkovat do školky a školy jako každý jiný den. I ten odraz v zrcadle byl celkem snesitelný. Čím jsem starší dospělejší tím mám pocit, že ty roky poctivé dřiny před zrcadlem mají smysl. A z toho mám opravdu velkou radost (i když mám ty narozeniny o které jsem letos moc nestála).
Následoval zcela obyčejný den plný tak známých činností, setkávání a úkolů. Ty jsem si užila, byly tou jistotou a řádem, že je vše tak jak má být.
Jsem s tou číslovkou teprve začátečník, ale chci věřit tomu, že to bude pěkný rok s chvílemi radosti, překvapení (raději těch milých), práce i pohody s rodinou. A prosím i o fousek štěstí a zdraví bez toho totiž není úplně ono!
A ještě v něčem byl dnešní den jiný a zvláštní. Jsou gratulace, které očekáváte (rodina, přátelé), dál takové ty společensky předpokládané a pak ty zcela nečekané až šokující. Díky Marcelo a Renčo! Byla jsem opravdu zaskočená a překvapená 🙂 .
A na závěr jednu narozeninovou nenarozeninovou písničku!
Nevím co se v poslední době děje, snaha kosmetických salónů se vymanit ne profesionalitou a precizností poskytovaných služeb, ale specifickými názvy pracovní pozice.
V poslední dobou se roztrhl pytel s označováním poctivé kosmetické profese honosnými a rádoby exkluzivním názvoslovím. Setkávám se s junior/senior estetistkou či kosmetickým terapeutem, který má na prsou natištěno, že není kosmetička. Co to je? Svět je už opravdu dočista praštěný?!
Nestydím se za to, že jsem kosmetička. Děláme poctivě a profesionálně svou práci a nemusíme se schovávat za vymyšlené slova, která nic neznamenají. Koneckonců i živnostenský zákon připouští jen živnost s označením: „kosmetické služby“.
Mám vždycky radost, když při masáži klientka spokojeně usne. těším se až sundám pleťovou masku a klientka vypadá mnohem lépe než když přišla. Nejsem kouzelná víla, pohádková babička či plastický chirurg, vrásky a jiné nedokonalosti pleti hned a na počkání dokonale odstranit neumím. Moc dobře ale vím, že pokud s klientkou spojíme úsilí a poctivě na tom pracujeme, tak těm vráskám (nebo jiným nedokonalostem pleti) na frak dáme! 🙂
Jmenuji se Eva, pracuji jako kosmetička v jednom brněnském salonu. Dělá mi radost, dělat ženy krásnější a sebevědomější. Mám ráda ten prchavý okamžik, kdy si s potěšením prohlíží svůj odraz v zrcadle.
Dámy, přiznejme si, maličkost každé z nás zcela jistě někdy zatoužila objevit se před televizními kamerami.
Možná jsme se dokonce v našich tajných snech usmívaly po boku George Clooneyho, předříkávaly národu zprávy či stály dramaticky na pódiu.
George Clooney se mi neozval, ale před pár dny mi zavolali z Googlu s dotazem, zda by o našem kosmetickém salonu nemohli natočit reportáž jako ukázku úspěšného příkladu propojení podnikání s internetem.
Klapka, střih, jedem – ani jsem se nenadála a už na mě mířilo nekompromisní oko kamery.
A jak to celé dopadlo? Komentáře již nechám na Vás! Já jsem ráda za novou zkušenost, která mě jistě obohatila 🙂
