Nikdy předtím jsem to nezažila, děsit se vlastních narozenin! Zvláštní, jako děti se vždycky těšíme, nedočkavě počítáme kolikrát se ještě musíme vyspinkat než přijde ten toužebně očekávaný den! Čím jsem byla větší tím mi to bylo víc jedno, takovou 30-cítku jsem přežila bez zvláštního povšimnutí. Ačkoliv vím, že u celé řady mých kamarádek to byly ty zlomové narozeniny. Od ledna jsem se utěšovala, že ještě skoro půl roku….. ale čas prostě plyne a přišel ten den….
40. narozeniny
…k mé veliké úlevě se mi vstávalo stejně jako včera – ospale s pocitem, že bych si ještě na chviličku „dotáhla pupíka“ (jak říkávala chvilce v posteli navíc moje prababička). Ranní káva chutnala stejně, děti jsem musela po-postrkovat do školky a školy jako každý jiný den. I ten odraz v zrcadle byl celkem snesitelný. Čím jsem starší dospělejší tím mám pocit, že ty roky poctivé dřiny před zrcadlem mají smysl. A z toho mám opravdu velkou radost (i když mám ty narozeniny o které jsem letos moc nestála).
Následoval zcela obyčejný den plný tak známých činností, setkávání a úkolů. Ty jsem si užila, byly tou jistotou a řádem, že je vše tak jak má být.
Jsem s tou číslovkou teprve začátečník, ale chci věřit tomu, že to bude pěkný rok s chvílemi radosti, překvapení (raději těch milých), práce i pohody s rodinou. A prosím i o fousek štěstí a zdraví bez toho totiž není úplně ono!
A ještě v něčem byl dnešní den jiný a zvláštní. Jsou gratulace, které očekáváte (rodina, přátelé), dál takové ty společensky předpokládané a pak ty zcela nečekané až šokující. Díky Marcelo a Renčo! Byla jsem opravdu zaskočená a překvapená 🙂 .
A na závěr jednu narozeninovou nenarozeninovou písničku!
